Typická zapalovací cívka obsahuje dvě sady vinutí: primární vinutí a sekundární vinutí. Primární vinutí využívá tlustší smaltovaný drát, typicky sestávající z 200 až 500 závitů drátu o průměru přibližně 0,5 až 1 milimetr. Sekundární vinutí využívá mnohem jemnější smaltovaný drát, typicky obsahující 15 000 až 25 000 závitů drátu o průměru přibližně 0,1 milimetru. Jeden konec primárního vinutí se připojuje k nízkonapěťovému zdroji napájení vozidla (+), zatímco druhý konec se připojuje ke spínacímu zařízení (jako je přerušovač). Jeden konec sekundárního vinutí se připojuje k primárnímu vinutí a druhý konec se připojuje k vysokonapěťové výstupní svorce, která dodává vysokonapěťovou elektřinu.
Na základě struktury magnetického obvodu jsou zapalovací cívky primárně klasifikovány do dvou typů: otevřený magnetický obvod a uzavřený magnetický obvod. Jádro zapalovací cívky s otevřeným magnetickým obvodem je typicky laminovaná struktura; vykazuje vyšší magnetickou reluktanci a větší únik magnetického toku, což má za následek relativně nižší účinnost přeměny energie. Naopak jádro zapalovací cívky uzavřeného magnetického obvodu má tvar čtverce ("口") nebo obdélníku ("日"); vyznačuje se nižší magnetickou reluktancí, minimálním únikem toku a vysokou účinností přeměny energie. Navíc je kompaktnější a stal se dominantním typem v moderních elektronických zapalovacích systémech.
K zajištění vysokonapěťové izolace a účinného odvodu tepla je navíc vnitřek zapalovací cívky často vyplněn dielektrickým médiem, jako je epoxidová pryskyřice nebo izolační olej. S technologickým pokrokem se některé moderní zapalovací cívky staly ještě více integrované. Mechanické konstrukční návrhy také kladou větší důraz na ochranné prvky-, například začleněním dalších ochranných součástí, které zvyšují přizpůsobivost a odolnost cívky vůči životnímu prostředí.
